INTERVIEW O MACHNOVI S PIO TURRONIM

Luciano Ferraresi


Shledali jsme daleko zajímavější pro čtenáře, svěřit představení Machnových pamětí hlasu soudruha, který s ním byl, během posledních let jeho života, v kontaktu.

Pio Turroni potkal ukrajinského revolucionáře v Paříži, kde byli oba v exilu (první před fašismem, druhý před bolševismem). Odpověděním na řadu otázek (nevztahujících se k jakémukoli osobnímu pohledu na anarchistický boj) nám poskytuje cenné svědectví ohledně nejznámějšího účastníka a podporovatele anarchokomunistické zkušenosti v Rusku.

Luciano Ferraresi: Pro ukrajinské obyvatelstvo byl Machno legendárním hrdinou. Jak se tento soudruh choval k ostatním, kteří dozajista nepožívali stejné prestiže?

Pio Turroni: Na Machnovi mě zasáhly dvě věci, které jsem měl rád - laskavost jeho osoby a jeho bratrský a skromný postoj k soudruhům. Jeho neokázalost byla vskutku příkladná - ačkoli byl extrémně přístupný, projevoval pozoruhodnou zdrženlivost, kdykoli měl mluvit o sobě nebo o událostech, jichž byl protagonistou.
Byl jsem také překvapen rysem, který sdílel s ostatním ruským exilem. Byla jím extrémní důstojnost, která ho nutila vyhýbat se podpoře soudruhů, a která uspíšila jeho smrt, jelikož postrádal péči, která by prospěla jeho zdraví. Vzpomínám si, jak jsem ho často viděl obědvat jen kafe a croissant.

LF: Ve svých knihách "Můj život" a "Historie Ruské revoluce", Trocký dokonce Machna ani nezmiňuje a toto opomenutí se zdá být docela divné, vzpomeneme-li si, že to byl náš soudruh, kdo porazil rakousko-německé jednotky, ukrajinskou buržoazii a Bílé (Děnikina, Petljuru a Wrangela) a po nějakou dobu zadržoval Rudou armádu (vytvořenou a vedenou právě Trockým), která měla za úkol zničit a zabránit realizaci anarchistického komunismu na Ukrajině. Co si Machno myslel o muži, který předběhl Stalina v masové likvidaci těch, kdo se postavili proti jeho politice (ve skutečnosti zmasakroval a deportoval statisíce Ukrajinců)?

PT: Byla to Trockého podlost, která ho znechucovala nadevše, jeho systém zničení protivníka nejprve pomocí lží a posléze fyzicky. Sytém, který později zdědil Stalin a další.
Stejným způsobem, jak si vzpomínám, bolševici v Paříži začali obviňovat Machna z pronásledování Židů (a my dobře víme, že Volina, který byl Žid, si Machno získal také pro svou ochranu, kterou zajišťoval židovským komunitám).
Náš soudruh vyzval bolševiky k veřejné debatě, která proběhla v Salle Wagram (konferenční hale často používané celým pokrokovým hnutím), kde odsoudil jejich lži a zahanbil je předložením důkazů a svědectví o tom, kdo se skutečně podílel na událostech, o kterých bolševici mluvili.

LF: Při čtení "Ruské revoluce na Ukrajině", jsem narazil na pasáž (epizoda s Leonem Schneiderem), která působí dojmem, že anarchistické federace a skupiny se chovaly extrémně tvrdým způsobem k těm militantům, kteří způsobem nehodným veřejné funkce, k níž byli vybráni, zapříčinili nějaký veřejný skandál. Co k tomu můžeš říci?

PT: Schneiderova kauza se stala během zvláště závažného momentu: anarchisté museli reagovat na obvinění Schneidera ze strany rolníků, že svým postojem na ně přivedl kontrarevolucionáře. Antiautoritářství Machnovščiny však bylo široce demonstrováno charakterem jejich komun a jejich armádou, jedinou postavenou výlučně z dobrovolníků.

LF: Machno byl horlivým stoupencem jediné fronty všech revolučních sil proti společnému nepříteli. Jaké revoluční řešení nabídl anarchismu v boji za komunismus, i s ohledem na další síly nepřátelské ke status quo, po tragické zkušenosti ze spojenectví s marxistickými silami?

PT: Machno, během kontaktu s rolníky, poznal, jak je těžké dělat anarchistickou revoluci s lidmi, kteří byli svázáni s paternalismem (on sám byl jimi nazýván jako "baťko", neboli tatíček) a neměli politické vzdělání.
Prvním úkolem anarchistických revolucionářů tedy bylo vzdělávání mas.
Jak se můžeme také dočíst v jeho pamětech, přisuzoval velkou důležitost organizaci, která by mohla dát anarchismu reálnou sílu, a jejíž nepřítomnost u ruského anarchistického hnutí usnadnila triumf bolševiků.
Přirozeně, s ohledem na nešťastnou zkušenost, spojenectví s marxisty nebylo prostě možné - jejich machiavelismus ve službách strany a autoritářský stát z nich mohl učinit jen potenciální nepřátele. Anarchističtí komunisté budou muset vést boj proti konservativcům sami.

LF: Vzpomínám si, že jsi jednou řekl, že jsi viděl Machna krátce před smrtí. Je tu něco, co bys nám o tom chtěl říci?

PT: Pár dnů před tím, než zemřel, jsem byl telegramem od jednoho soudruha informován, že Machno projevil přání mě vidět. Jel jsem do nemocnice Ténon, kde ho přijali; věděl, že jeho smrt se blíží, ale nijak se tím nerozrušoval. Vzpomínám si, jak se mu rozzářila tvář, když mi řekl, že si je jistý, že oči pracujících se otevřou horrory bolševismu - a konečně uvidí anarchistický komunismus, jedinou možnou autentickou revoluční cestu a objeví svou ohromnou revoluční hybnou sílu, aby ji přivedli ke zdaru, jehož plody budou skutečně patřit všem.

Tak by jsme si měli připomínat našeho soudruha Machna, smějícího se a věřícího v revoluci. Pokusme se také použít většinu jeho cenných zkušeností jako platný nástroj pro naše současné boje.

Pio Turroni - Luciano Ferraresi

červenec 1969

 

Z prvního italského vydání prvního svazku Machnových pamětí, "Ruská revoluce na Ukrajině (Březen 1917 - duben 1918), vydaných v Itálii v Srpnu 1971, Edizioni "La Fiaccola"

Překlad: Pavel Pecka


Source: Federace socialnich anarchistu

Return to The Nestor Makhno Archive

Other pages connected to this site:

Anarchist Groups & Organizations

An Anarchist Reader

L@ Pagin@ di nestor mcnab