INTERVIEW O MACHNOVI S PIO TURRONIM
Luciano Ferraresi
Shledali jsme
daleko zajímavější pro čtenáře, svěřit představení
Machnových pamětí hlasu soudruha, který s ním byl, během posledních
let jeho života, v kontaktu.
Pio Turroni potkal ukrajinského
revolucionáře v Paříži, kde byli oba v exilu (první před fašismem,
druhý před bolševismem). Odpověděním na řadu otázek
(nevztahujících se k jakémukoli osobnímu pohledu na anarchistický boj) nám
poskytuje cenné svědectví ohledně nejznámějšího účastníka
a podporovatele anarchokomunistické zkušenosti v Rusku.
Luciano Ferraresi: Pro
ukrajinské obyvatelstvo byl Machno legendárním hrdinou. Jak se tento soudruh
choval k ostatním, kteří dozajista nepožívali stejné prestiže?
Pio Turroni: Na Machnovi mě
zasáhly dvě věci, které jsem měl rád - laskavost jeho osoby a
jeho bratrský a skromný postoj k soudruhům. Jeho neokázalost byla
vskutku příkladná - ačkoli byl extrémně přístupný,
projevoval pozoruhodnou zdrženlivost, kdykoli měl mluvit o sobě nebo
o událostech, jichž byl protagonistou. LF: Ve svých knihách
"Můj život" a "Historie Ruské revoluce", Trocký
dokonce Machna ani nezmiňuje a toto opomenutí se zdá být docela divné,
vzpomeneme-li si, že to byl náš soudruh, kdo porazil rakousko-německé
jednotky, ukrajinskou buržoazii a Bílé (Děnikina, Petljuru a Wrangela) a
po nějakou dobu zadržoval Rudou armádu (vytvořenou a vedenou právě
Trockým), která měla za úkol zničit a zabránit realizaci
anarchistického komunismu na Ukrajině. Co si Machno myslel o muži, který
předběhl Stalina v masové likvidaci těch, kdo se postavili proti
jeho politice (ve skutečnosti zmasakroval a deportoval statisíce Ukrajinců)?
PT: Byla to Trockého
podlost, která ho znechucovala nadevše, jeho systém zničení protivníka
nejprve pomocí lží a posléze fyzicky. Sytém, který později zdědil
Stalin a další. LF: Při čtení
"Ruské revoluce na Ukrajině", jsem narazil na pasáž (epizoda s
Leonem Schneiderem), která působí dojmem, že anarchistické federace a
skupiny se chovaly extrémně tvrdým způsobem k těm militantům,
kteří způsobem nehodným veřejné funkce, k níž byli vybráni,
zapříčinili nějaký veřejný skandál. Co k tomu můžeš
říci?
PT: Schneiderova kauza se
stala během zvláště závažného momentu: anarchisté museli
reagovat na obvinění Schneidera ze strany rolníků, že svým
postojem na ně přivedl kontrarevolucionáře. Antiautoritářství
Machnovščiny však bylo široce demonstrováno charakterem jejich komun a
jejich armádou, jedinou postavenou výlučně z dobrovolníků.
LF: Machno byl horlivým
stoupencem jediné fronty všech revolučních sil proti společnému
nepříteli. Jaké revoluční řešení nabídl anarchismu v boji
za komunismus, i s ohledem na další síly nepřátelské ke status quo, po
tragické zkušenosti ze spojenectví s marxistickými silami?
PT: Machno, během
kontaktu s rolníky, poznal, jak je těžké dělat anarchistickou
revoluci s lidmi, kteří byli svázáni s paternalismem (on sám byl jimi
nazýván jako "baťko", neboli tatíček) a neměli
politické vzdělání. LF: Vzpomínám si, že jsi
jednou řekl, že jsi viděl Machna krátce před smrtí. Je tu něco,
co bys nám o tom chtěl říci?
PT: Pár dnů před tím,
než zemřel, jsem byl telegramem od jednoho soudruha informován, že
Machno projevil přání mě vidět. Jel jsem do nemocnice Ténon,
kde ho přijali; věděl, že jeho smrt se blíží, ale nijak se tím
nerozrušoval. Vzpomínám si, jak se mu rozzářila tvář, když mi
řekl, že si je jistý, že oči pracujících se otevřou horrory
bolševismu - a konečně uvidí anarchistický komunismus, jedinou možnou
autentickou revoluční cestu a objeví svou ohromnou revoluční hybnou
sílu, aby ji přivedli ke zdaru, jehož plody budou skutečně patřit
všem.
Tak by jsme si měli připomínat
našeho soudruha Machna, smějícího se a věřícího v revoluci.
Pokusme se také použít většinu jeho cenných zkušeností jako platný
nástroj pro naše současné boje.
Pio Turroni - Luciano
Ferraresi
červenec 1969
Z prvního italského vydání
prvního svazku Machnových pamětí, "Ruská revoluce na Ukrajině
(Březen 1917 - duben 1918), vydaných v Itálii v Srpnu 1971, Edizioni
"La Fiaccola" Překlad: Pavel Pecka
Byl jsem také překvapen rysem, který sdílel s ostatním ruským exilem.
Byla jím extrémní důstojnost, která ho nutila vyhýbat se podpoře
soudruhů, a která uspíšila jeho smrt, jelikož postrádal péči,
která by prospěla jeho zdraví. Vzpomínám si, jak jsem ho často viděl
obědvat jen kafe a croissant.
Stejným způsobem, jak si vzpomínám, bolševici v Paříži začali
obviňovat Machna z pronásledování Židů (a my dobře víme, že
Volina, který byl Žid, si Machno získal také pro svou ochranu, kterou zajišťoval
židovským komunitám).
Náš soudruh vyzval bolševiky k veřejné debatě, která proběhla
v Salle Wagram (konferenční hale často používané celým pokrokovým
hnutím), kde odsoudil jejich lži a zahanbil je předložením důkazů
a svědectví o tom, kdo se skutečně podílel na událostech, o
kterých bolševici mluvili.
Prvním úkolem anarchistických revolucionářů tedy bylo vzdělávání
mas.
Jak se můžeme také dočíst v jeho pamětech, přisuzoval
velkou důležitost organizaci, která by mohla dát anarchismu reálnou sílu,
a jejíž nepřítomnost u ruského anarchistického hnutí usnadnila triumf
bolševiků.
Přirozeně, s ohledem na nešťastnou zkušenost, spojenectví s
marxisty nebylo prostě možné - jejich machiavelismus ve službách strany
a autoritářský stát z nich mohl učinit jen potenciální nepřátele.
Anarchističtí komunisté budou muset vést boj proti konservativcům
sami.
Source: Federace socialnich anarchistu
Return to The Nestor Makhno Archive
Other pages connected to this site: